Když se někde objeví točité schody, mnohé z nás láká alespoň jednou se po nich projít sem a tam – nahoru a dolů. Mají v sobě cosi magického a rozhodně jsou lákavějším objektem, než schody přímé, které známe z každodenního života, když se pohybujeme po ulici ve městech, kde chodíme na nákupy, na úřady, do škol či do zaměstnání. Atraktivita točitých schodů je dána jejich konstrukcí, neobvyklým tvarem, připomínajícím spirálu a právě spirála nás možná pomyslně propojuje i s naší DNA, jejíž struktura také odpovídá pravotočivé šroubovici.

Procházet se po točitých schodech se však musí umět a někdy tu dochází i ke krkolomným situacím. Na co si dát pozor, abyste se dolů neskutáleli, jako Jean Paul Belmondo ve filmové komedii Zvíře?

Stěhování – plánujete-li výstavbu točitého schodiště, pečlivě zvažte, zda tudy projdou předměty, které chcete stěhovat. Může se vám stát, že po točitých schodech nepřestěhujete ani chladničku, ani šatní skříň a psací stůl. Někdy i docela drobné předměty vám mohou dát zabrat.

Společenská obuv – společenskou obuví rozumíme pánské polobotky a dámské lodičky či sandály na podpatku. Tento druh obuvi mívá tvrdé podrážky a je méně ohebný a přizpůsobivý, než jiné typy bot, např. sportovní běžecká obuv. Chůze v takové obuvi po točitých schodech může skončit i krkolomným pádem. Nejbezpečnější je naopak chůze naboso, bosá chodidla se schodnicím lépe přizpůsobí a také je to mnohem zdravější pohyb. Ale pozor na klouzavé ponožky, ty mohou být ještě nebezpečnější, než boty na podpatku.

Děti, senioři a zvířata – Velmi pozorní buďte tam, kde točité schody využívají malé děti a některá zvířata, zejména velká psí plemena. Děti se musí po schodech učit chodit a může jim to zpočátku dělat potíže. Podobně na tom budou někteří hůře pohybliví senioři, kteří se musí soustředit nejen na oporu zábradlí, ale i na samotné našlapování po schodnicích.