Pivoje u nás nápoj velice oblíbený. Každý Čech prý vypije za rok průměrně 160 litrů piva. Vařilo se zde už od roku 993. To byl založen knížetem Boleslavem II. Břevnovský klášter, kde s tím začali. A tato činnost se stala velice oblíbenou! Od roku 2008 je dokonce název „české pivo“ chráněn Evropskou unií jako zeměpisné označení. Každý správný Čech by tedy měl znát o tomto tradičním nápoji alespoň pár základních informací.
 
Pivo obsahuje řadu prospěšných látek
Základní suroviny k přípravě piva jsou voda (té je v něm 92 procent), slad a chmel. To je známá věc. Z těchto surovin se do piva dostává hodně látek, které jsou lidskému organismu prospěšné. K nejdůležitějším patří vitamíny řady B, kyselina listová, draslík, sodík, chloridy, fosfor, křemík, vápník, hořčík. Najdeme zde například polyfenoly, které mají antioxidační účinky a mohou chránit před volnými radikály. Chemické složení piva ovšem záleží na kvalitě vstupních surovin, složení mladiny a stupni jeho prokvašení.
 
Pivo je dobré na trávení
Vzhledem k tomu, z čeho je „zlatý mok“ složen, je velice vhodným nápojem na zapití tučných jídel. Působí jako prevence před tvorbou žlučových a ledvinových kamenů, snižuje také riziko kardiovaskulárních onemocnění a hladinu cholesterolu.
 
Pivo tloustnutí nezpůsobuje
Pivo samotné není „přímým viníkem“ toho, že jeho pravidelní konzumenti přibývají na váze (roste jim „pivní mozol“). Tento nápoj prostě podporuje trávení, chuť k jídlu. A tak nás „nutí“ do různého „uzobávání“. Hodí se k němu skvěle slané brambůrky, oříšky, klobáska a podobné „ňamky“. Nebo se zkrátka po návratu z restauračního zařízení neubráníme tomu, „zaútočit“ doma na ledničku a pořádně se najíst!
 
Pivo je nápoj alkoholický!
To je samozřejmě také všem známo. Ale mnozí se chovají bohužel tak, jako by nebyl! Vystavují se riziku poškození ledvin, slinivky břišní, jater a nervového systému. Obsah alkoholu se odvíjí od druhu piva. Desetistupňové ho má asi 4 procenta, dvanáctistupňové asi 5 procent. I když to není tolik jako u alkoholu tvrdého, především řidiči musí myslet na to, že organismus k jeho odbourání potřebuje dostatek času! Rychlost, jakou se ho zbavuje, záleží na naší tělesné konstituci, celkové kondici a také na pohlaví. Ženy se ho dle odborníků zbavují a celkově ho snáší hůř než muži. Ovšem je to záležitost značně individuální.